V blízkosti naleziště Brú na Bóinne se nachází zřícenina nejstaršího cisterciáckého kláštera v Irsku – Old Mellifont Abbey. Je to vlastně taková „matka všech cisterciáckých opatství“ – podle něj byly stavěny všechny ostatní kláštery tohoto řádu v zemi. Přestože je poměrně blízko Brú na Bóinne, měli jsme dost velký problém ho najít – mapy neukazují některé cesty, jiné ukazují, i když ve skutečnosti neexistují… prostě typická irská pohoda. Nakonec jsme to ale zvládli a přidali se ke skupině, která právě začínala prohlídku.
Info: Opatství bylo založeno ve 12. století svatým Malachiášem. Ve 14. století vyhořelo, ale v následujícím století bylo zrekonstruováno – ovšem jen do chvíle, kdy ho vydrancovali místní šlechtici. Poté byl kostel přestavěn na opevněné sídlo a časem zpustl.
Na jedné straně parkoviště stojí zřícenina původního vstupního domu, kde bývali ubytováni hosté, a na druhé straně vedou schody do areálu kláštera. Hned pod schody začíná místo, kde stál kostel – poznáme to podle zbytků sloupů lodí, ale hlavně podle náhrobních kamenů významných osob, které byly pohřbeny do kostelní podlahy. Za kostelem se rozkládá zelený čtverec vnitřního nádvoří (tzv. cloister), který byl lemován sloupořadím – část z něj je dnes rekonstruována. Hlavní dominantou této části je ale tzv. lavabo s osmiúhelníkovým půdorysem, které sloužilo mnichům k rituálnímu mytí rukou. V levé části se dochovala budova kapituly (chapter house), kde se mniši scházeli a radili – bohužel od 18. století jí chybí původní zdobený portál. Okolo se nachází několik zřícenin dalších budov, ale už nikdo neví, k jakému účelu sloužily.
Satelitní pohled na Old Mellifont Abbey
Monasterboice
Protože už nezbývalo moc času, rozhodli jsme se vynechat Hill of Tara, bývalé sídlo irských králů – dnes z něj nezůstalo téměř nic, kromě jednoho stojícího kamene, dvou reliéfních tvarů v terénu a malé hrobky. Raději jsme pokračovali do Monasterboice, místa, kde už od 5. století existovalo jedno z nejstarších křesťanských osídlení. Dodnes se zde zachovala kruhová věž – nejvyšší v Irsku – a dva tzv. High Crosses, tedy vysoké kříže: Jižní (Muiredachův) a Západní (Velký). Vysoké kříže jsou typické monumentální kříže s kruhem, často zdobené biblickými výjevy. Vznikaly v 7.–9. století; na Britských ostrovech jich existuje celkem čtrnáct, většina v Irsku, zbytek ve Skotsku.
Řízení mi už šlo lépe – pomalu jsme si zvykli na opačnou stranu silnice, jen pořád nechápeme, jak může někomu stačit tak úzká silnice pro obousměrný provoz. A už vůbec nerozumíme tomu, proč je na většině míst povolená maximální rychlost 70–80 km/h.
Poslední zastávka toho dne byla ve Slane.
Nejprve jsme zaparkovali na hlavním náměstí, kde na jeho rozích stojí čtyři stejné domy – prý si je postavily čtyři sestry, aby každá měla přehled o tom, kdo chodí za těmi ostatními třemi.
Po nákupu v místním minimarketu jsme pokračovali nad vesničku, kde na kopci stojí pěkné rozvaliny. Poté, co jsme prošli brankou zabraňující ovcím v útěku, jsme se prokličkovali mezi nevábnými hromádkami až na vrchol kopce.
Info: Na Hill of Slane se nacházejí rozvaliny kláštera a kostela a údajně tam leží legendární hrob prvního irského krále – Sláina – v umělém kopci na západní straně. Stávalo tu také významné pohanské svatyně. Na kopci byl později postaven klášter a kostel – zřejmě jako klasický příklad záměrného překrývání pohanských míst křesťanskými, aby se upevnila křesťanská moc.
Legenda praví, že v roce 433 svatý Patrick zapálil velikonoční oheň (paschal) jako první, přestože podle rozkazu pohanského krále této oblasti měl jako první vzplanout královský oheň. To je považováno za významné vítězství křesťanů nad pohany v Irsku. Jiné prameny však tuto událost umisťují na kopec Knowth z předchozího dílu.
