V rámci areálu Brú na Bóinne je možné navštívit také druhou hrobku – Knowth.
Její interiér i prohlídka jsou pojaty názorněji a vzdělávacím způsobem – kromě výkladu je zde i místnost s výukovými panely, které přibližují informace o hrobkách, vykopávkách a nalezených předmětech (například pazourková sekera).
Ve srovnání s Newgrange je Knowth členitější – je o trochu větší, ale nemá tak vysoké stěny (nebo možná není tak hluboko vyhloubený). Obsahuje dvě chodby – východní a západní, které vedou těsně vedle sebe.
Předpokládá se, že chodby byly původně postaveny tak, aby do nich při jarní rovnodennosti pronikaly první a poslední sluneční paprsky.
Knowth je zajímavý i tím, že zde po celou historii panoval čilý ruch. Sesuvy půdy sice vchody postupně zakryly, ale lidé se na pahorku znovu a znovu usazovali a při tom je odkrývali. Na vrchu byly dokonce postaveny kamenné domy, jejichž základy se při vykopávkách našly – jde o zbytky farmy, kterou zde nechali vystavět mniši z Melifontu, když oblast Knowthu připadla jejich klášteru.
Bohužel, když osadníci chodby objevili, poškodili je – dokonce se pokusili odnést jednu z masivních kamenných mis. Ta se jim však ve vstupní chodbě vzpříčila, a tak ji tam museli nechat. Na kamenech ale zanechali své podpisy – průvodkyně to s úsměvem nazvala „raně křesťanským graffiti“. Kvůli velkému poškození už dnes není možné s jistotou říct, zda sluneční paprsky skutečně v daný den pronikaly původním otvorem nad vchodem. A i kdyby ano, část světla nyní blokuje budova bývalé farmy, která stojí v cestě.
Kolem hrobky jsou rozloženy bílé a černé kameny, podobné těm, které zdobí stěny Newgrange – zde jsou však položeny vodorovně. Podle průvodkyně jde o výsledek sporu archeologů, kteří se dosud neshodli, zda kameny původně tvořily obložení hrobky, nebo ležely okolo ní – toto uspořádání tedy představuje určitý kompromis.
Vedle hrobky (i vedle Newgrange) se našly pozůstatky kruhu ze dřevěných kůlů, o kterých se předpokládá, že sloužily jako místo pro spalování mrtvých – u Knowthu je i rekonstrukce takového kruhu. Nachází se zde také jediný kámen s rytinou, jejímž významu rozumíme – pokud se do otvoru v kameni vloží dřevěná tyčka, vzniknou sluneční hodiny.
Hlavní hrobku obklopuje asi dvacet menších hrobek, z nichž některé jsou odkryté, takže je možné názorně vidět jejich vnitřní strukturu.
Pokud si prohlédnete okolí hrobek na Google mapách, zjistíte, že v krajině je mnoho kruhových útvarů – buď vyvýšených, nebo naopak propadlých. Průvodkyně nám říkala, že nejméně jeden z nich je ponechán v neprozkoumaném stavu – prý proto, aby měli budoucí archeologové také co objevovat.
V areálu se nachází i hrobka Dowth, ta však momentálně není přístupná veřejnosti. V hlavní budově areálu je výstava o bitvě na řece Boyne, což je takový irský ekvivalent bitvy na Bílé hoře – potvrdila nadvládu Britů v této oblasti a porážku Jakobitů.
Rada na závěr:
O tyto dvě lokality je velký zájem a počet návštěvníků je omezený, proto si návštěvu naplánujte nejlépe na ráno. A nezapomeňte si vzít vodu – přímo u památek není možnost občerstvení, pouze v návštěvnickém centru, kde však většina lidí stráví jen krátkou dobu.
