Hned ráno jsme vyrazili směrem na jižní část poloostrova Beara – do Glengarriffu. Ne že by tato vesnice byla něčím zvlášť zajímavá, ale je výchozím bodem plavby na ostrov Garinish. Ten využívá toho, že je chráněn pevninou a ohřívá ho Golfský proud – takže má příznivé mikroklima pro exotické rostliny.
Asi před 90 lety nechal tehdejší majitel ostrova A. Bryce vybudovat na ostrově zahradu v italském stylu, několik staveb a vysadit zajímavé kombinace cizokrajných rostlin. Je tu například velký výběr rododendronů. Cestou na ostrov jsme proplouvali kolem ostrůvku, na kterém odpočívala tulení rodinka. Ale víc než slova napoví fotky.
Cestou zpátky jsme se zastavili na místě zvaném Tulení bod – Seal Point, kde v minulosti žilo mnoho tuleňů. Přítelkyně zoufale a marně hledala nějaké tuleně k focení… nakonec se jí podařilo vyfotit na jedné skále jednoho obrovského, určitě největšího tuleně v okolí… 🙂
Po návratu z ostrova jsme pokračovali ještě trochu jižněji – do Bantry. Na břehu moře tam stojí Bantry House – dům z 18. století s velmi pěknou zahradou.
Info: V domě se nachází sbírka umění a v sousední budově tzv. Armada Centre – výstava věnovaná pokusu o vyhnání Britů z ostrova v roce 1796. Padesát lodí a patnáct tisíc vojáků se tehdy chtělo vylodit v Bantry Bay, ale počasí bylo tak špatné, že se nemohli ani přiblížit k pevnině – jen kvůli bouři přišli o deset lodí. V roce 1982 byla na dně zálivu objevena jedna z nich – The Surveillante – a po jejím prohlášení za národní památku začalo její vyzvedávání a vystavování.
Dům i okolí byly pěkné, ale výstava nás nijak nenadchla – přece jen je to část historie jiného národa a my jsme ji jako cizinci nedokázali plně ocenit. Zpátky jsme se vraceli přes krásný průsmyk Healy Pass.
